Někomu se mohlo zdát, že tisková zpráva Státní veterinární správy z 30. července o možných problémech, co s vyřazenými nosnicemi, jsou jen planá slova.
Mirovický případ, kdy se tito tvorové,které je po využití v drůbežárnách nevhodnější co nejdříve porazit či jinak zákonně usmrtit, stali předmětem obchodu, tento problém obnažil v plné šíři.
Ze zprávy z posledního července cituji: „Porážek drůbeže u nás ubývá a ty, které zůstávají o „vynesené“ slepice nemají zájem. Státní veterinární správa ČR vnímá potíže, které vznikají producentům, tj. osobám či firmám, které mají v halách několik desítek či stovek tisíc nosnic. Dosud mohli dostat za slepici, která se porazila na normální porážce a potom se zužitkovala ve výrobě některých výrobků, alespoň korunu za kilo, likvidace v asanačním podniku je ale podstatně dražší.
V této situaci považuje Státní veterinární správa ČR za vhodné upozornit na to, že vynesené slepice v žádném případě nelze likvidovat v asanačním podniku tak, že by se tam dovezly živé. Buď se musí normálně porazit a poté popřípadě zpracovat do výrobků – krmiv pro masožravce – anebo utratit a poté je možné je zpracovat v asanačním podniku na masokostní moučku.“
Ukazuje se, že myslí-li si někdo, že vydělá tím, že levně nakoupí desetitisíce ročních vyřazených nosnic a pak je o něco dráž prodá, zřejmě se mýlí. Ovšem tato mýlka je drahá, především pro dotyčná zvířata, která čekajíce na svůj definitivní konec zcela zbytečně trpí. Navíc takovýto obchodník opět zcela zbytečně přidělá práci policii a orgánům veterinárního dozoru i obci. Všichni dotyční, a to včetně veterinárního dozoru, jsou pak zaskočeni rozsáhlostí problému, kolika tisíců zvířat se může týkat.
Naštěstí musí nejen orgány dozoru, ale především i producenti a obchodníci počítat s tím, že tyto věci vůbec nejsou veřejnosti lhostejné, která se dožaduje zcela pochopitelně nápravy a humánního řešení.
Post
