Bude se v budoucnu ještě vakcinovat?

Dosud se v mnoha ohledech za nejúčinnější prevenci nemocí lidí i zvířat považuje a využívá vakcinace, neboli očkování.

Spočívá v umělém vyvolání imunity proti dané nemoci nebo skupině nemocí tím, že se organismus vakcinovaného tvora donutí prostřednictvím aplikace oslabeného nebo mrtvého původce onemocnění vytvořit si sám protilátky. Úspěšně se dosud vakcinují lišky proti vzteklině, za určitých okolností lze vakcinovat proti klasickému moru prasat, července prasat, proti tuberkulóze, brucelóze a celé řadě dalších onemocnění. Již nyní je však možné zaznamenat ústup od klasického vakcinování zvířat, diskutuje se totiž o případných rizicích z toho vyplývajících, tj. zejména o riziku možného rozvlečení nákazy a i o jistém znehodnocení masa, mléka a vůbec potravin živočišného původu. Vzpomeňme na nechuť vakcinovat proti slintavce a kulhavce ve Velké Británii v uplynulém roce. Lepší je nést nyní ztrátu, ale do budoucna neztratit statut země, která neprovádí vakcinaci, to znamená, že chovaná zvířata nemají v mase, popřípadě mléce, obranné látky proti nemoci, proti které byla vakcinována a nemohou být případně přenašečem původce nákazy. Tyto trendy Státní veterinární správa ČR vnímá a důsledným ozdravováním chovů dosáhla toho, že je u nás vymýcen klasický mor prasat, brucelóza skotu, tuberkulóza skotu i leukóza skotu. Zároveň je ale třeba si uvědomit, že kromě klasických kroků k ozdravování chovů – důsledný dohled na zdravotní stav, kontrola přesunů mezi okresy, podrobné dovozní podmínky apod. – existují ještě jiné cesty a nové trendy. V chovatelsky rozvinutých zemích světa se razí trend šlechtit hospodářská zvířata, která by již byla přirozeně odolná proti některým ekonomicky závažným nemocem. Je to zejména v USA nebo i v Izraeli, jak se zde o tom mohl na studijním pobytu přesvědčit Pavel Brávek z odboru ochrany zdraví zvířat Státní veterinární správy ČR. Tento trend není zase tak nový, nové ale je využití klónování. Žádoucího genetického efektu je při využití klónování dosaženo mnohem dříve a šlechtění se tak o několik generací zkracuje. Podle Pavla Brávka toto zrychlení s sebou ale nese i zatím neznámá rizika. Právě proto a také z důvodů obrovské finanční náročnosti tohoto programu lze asi těžko v našich podmínkách o využití klónování za tímto účelem uvažovat. Josef Holejšovský, ústřední ředitel Státní veterinární správy, soudí, že politika nevakcinace je v zásadě správná, nelze však za určitých přesně stanovených podmínek zavrhovat vakcinaci nouzovou. Podle něj je způsob využívání klónování krátkodobě jistě velmi efektivní z hlediska rychlého zisku, do budoucna však již nyní lze zaznamenat náznaky problémů – rychlé stárnutí klónovaných zvířat a náchylnost k jiným dosud nepoznaným onemocněním. Pro nás to znamená, že chceme-li udržet krok se zdravotně nezávadnou zemědělskou produkcí rozvinutých zemí, musíme důsledně i nadále usilovat o důvěryhodnost našeho veterinárního dozoru. V letošním roce to je především finální práce na novém veterinárním zákoně, dotažení dozoru na identifikaci a registraci hospodářských zvířat, zejména skotu, ale i ovcí a koz. Průběžně pak nepolevovat v uskutečňování ozdravných programů a plnění mimořádných veterinárních opatření.