Podmínky obchodu s veterinárním zbožím, to znamená se surovinami a potravinami živočišného původu, ale i s živými zvířaty v rámci intrakomunitárního obchodu, tj. mezi členskými zeměmi EU, upravuje veterinární legislativa EU. Obecně lze říci, že podmínky jsou pro všechny členské země stejné a o plnění těchto podmínek se přesvědčují veterinární kontrolní orgány jednotlivých zemí.
Přesto je možné za určitých okolností požadovat tzv. dodatečné garance, a to v případě, když dotyčná členská země má uznaný statut země prosté některých nákaz hospodářských zvířat. Nebo když uplatňuje ozdravný program proti některé z nákaz. ČR na základě těchto statusů může požadovat, že na naše území lze dovážet živá, například plemenná zvířata jen ze zemí, kde se provádí ozdravný program proti IBR (infekční bovinní rhinotracheitidě), nebo ze zemí, které jsou prosté tuberkulózy skotu, kde není klasický mor prasat, popřípadě pokud jde o zvířata vakcinovaná proti katarální horečce ovcí (bluetongue) nebo o zvířata, která jsou na tuto nákazu vyšetřená. To je i výhodné pro naše exportéry z hlediska našeho případného vývozu.
Jisté problémy mohou vzniknout a vznikají při obchodování s exotickými zvířaty, kdy jsou dány evropskou legislativou podmínky, a přesto některé členské země požadují splnění nadstandardních podmínek. Těmito záležitostmi se chystají zabývat odborné orgány EU v nejbližší době. S takovouto situací jsme se setkali v uplynulých dnech, kdy dánská strana požadovala po jednom našem obchodníkovi splnění požadavků, které navíc nebyly ČR ani předem sděleny. To je vyloženě proti duchu podmínek intrakomunitárního obchodu. Proto Státní veterinární správa ČR požádala dánskou veterinární autoritu o vysvětlení. Vzhledem k tomu, že se takovéto případy v rámci EU vyskytují, budou se jimi veterinární orgány EU na nejbližších zasedáních zabývat.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
