Přestože se druhová rozmanitost, zejména ptactva, v souvislosti s měnícími se krajinopotvornými počiny člověka mění, řady druhů ptáků totiž ubývá, lze zaznamenat i pozitivní a pro někoho překvapivé změny. Zaposlouchá-li se nyní leckdo v podvečer, zaslechne zvláštní zpěv, který je charakterizován jako tlukot. Ano, opravdu může jít o slavíka nebo o pěnici slavíkovou.
Tito teplomilní ptáci jsou již řadu let spíš slyšeni než pozorováni, žijí velmi nenápadně, nejen v oblastech tradičního výskytu, například na jižní Moravě, ale i na teplých stráních okolo Vltavy v Praze, nebo v Českém krasu či na jeho okrajích.
Je nanejvýš vhodné usilovat o to, aby se možná hnízdiště těchto atraktivních i „obyčejných pěvců“ nenarušovala a pokud je to jen trochu možné, zřizovala se i nová. Odlesněná krajina, která stále více nabývá podoby stepi, a která nemá mezí a přirozených úkrytů pro ptactvo a jiné drobné živočichy, ztrácí schopnost a i možnost přirozeného života.
Přirozená pestrost živočišných druhů a jejich populací v krajině je také zárukou přirozené regulace zejména pro zemědělce nežádoucích hmyzích druhů. Ve starých čítankách je možné nalézt články chválící populace koroptví, křepelek, bažantů. Kde dnes jsou? Je ale třeba říci, že lze zaznamenat snahy obcí či některých zemědělců o zachování pestrého života i v zemědělsky využívané krajině. Jde možná o první vlaštovky, ale vyskytují se.
Na druhou stranu je ale zase třeba připomenout, že volně žijící živočiši nemají mít přístup do chovatelských zařízení, a to ať jde samozřejmě o hlodavce, ale i ptáky. V tom je třeba umět rozlišit, protože některé nepříjemné nákazy se mohou šířit i tímto způsobem. Jde například o tularémii, leptospirózu či o aviární influenzu.
Takže podporovat druhovou rozmanitost ve volné přírodě ano, avšak být obezřelí před kontaktem hospodářských zvířat s volně žijícími živočichy.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
