Pokud na koni kluše krásná jezdkyně, lze hovořit o štěstí takové zjevení potkat. Ovšem kůň, který se prožene okolo s vlající hřívou, bez jezdce, kterého zanechal někde v příkopě, to už takové štěstí být nemusí. I když, kůň úmyslně nikdy člověka nezraní, je třeba být při takovém setkání vždy obezřetný.
Nikdy nepřistupovat ke koni nepozorovaně zezadu, vždy jej oslovit. Pohladit koně vždy jen po domluvě s majitelem, či jezdcem. Pokud jsou koně v ohradě, nelézt za nimi. A pozor na děti.
A aby se další „účastník silničního provozu“ vyvaroval možných problémů, měl by si v případě setkání s jezdci na koních uvědomit několik zásad. Automobilista má koně pomalu co největším obloukem objet, na úrovni jezdce nepřidávat plyn, a nehalasit a netroubit. To platí podobně i pro cyklistu, který by měl navíc včas zezadu, hodlá-li předjet, jezdce oslovit, a ten rád ustoupí. Je třeba počítat s tím, že kůň dozadu nevidí a může uskočit na všechny strany až o 3 metry, popřípadě dovede domnělého „predátora“ pěkně nakopnout.
Že může dojít i k nepředvídatelným okolnostem, kdy se prostě dá jen doufat, že to dobře dopadne, mohu dosvědčit. Dodnes vidím, jak se cestou od Slap do kopce nad kapotu auta a i nad celý vůz zprava vznesl kůň bez jezdce a posléze zmizel na druhé straně v louce. Pohledem do zpětného zrcátka jsem konstatoval, že opravdu kůň existoval, a že vesele, byť trochu vzrušeně existuje i nadále…
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
