V posledních letech dochází přece jen k avizovaným změnám klimatu. Dochází ke změnám vlivem lidské činnosti, či jde o cyklické jevy, které jsou zaznamenatelé v nedávné i hlubší minulosti? Pro obě teorie se najdou argumenty. Ke změnám prostě dochází.
Z jihu, tj. z teplejších oblastí, se severním směrem šíří do Evropy živočišné druhy zde dosud vídané velmi zřídka, šíří se i exotická onemocnění, která znali jen cestovatelé do tropů a subtropů. Lze jmenovat například nilskou horečku, která ohrožuje sudokopytníky i lichokopytníky a byla zaznamenána již ve Francii, Španělsku, dokonce i v Rakousku a Maďarsku. Lze zmínit i horečku údolí Rift (postihuje sudokopytníky) či v jižnějších oblastech napadení srdečního svalu psovitých „červovitostí“, aj.
Laik, či náhodný pozorovatel dění v přírodě si může povšimnout i změny sklady osídlení ptactvem. Některých ptačích druhů podle ornitologů (viz www.birdlife.cz) prokazatelně ubývá. A jiné, které znal z jižních krajin, naopak zaujímají jejich místa.
Z těch, kterých ubývá, lze jmenovat 10 nejvíce ubývajících druhů: Jsou jimi bekasina otavní (Gallinago gallinago), linduška luční (Anthus pratensis), jikavec severní (Fringilla montifringilla), sýkora lužní (Parus montanus), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), která byla donedávna hojná ve vlhčích rybničnatých regionech, slavík tmavý (Luscinia luscinia), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) známý spíše z vyšších poloh, dále vzácný bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), či strakapoud malý (Dendrocopos minor).
A z těch 10 nejvíce přibývajících ptačích druhů lze jmenovat následující druhy. Patří mezi ně pěnice bělohrdlá (Sylvia melanocephala), pěnice vousatá (Sylvia cantillans), vlha pestrá (Merops apiaster), známá z občasných výskytů dosud jen na jižní Moravě, strnad cvrčivý (Emberiza cirlus), cetie jižní (Cettia cetti), dudek chocholatý (Upupa epops), který již několik posledních let hnízdí na mnoha místech ČR, žluva hajní (Oriolus oriolus), stehlík obecný (Carduelis carduelis), ano ten je známý, ale bude zřejmě přibývat, podobně jako rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) či hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto).
Je třeba uvést, že zmíněné údaje se vztahují k Evropě obecně, například pěnice bělohrdlá a vousatá u nás dosud zjištěny nebyly.
Při této příležitosti je však třeba poznamenat, že žádný ze zmíněných přibývajících druhů ptáků neznamená ani pro člověka, ani pro zvířata žádné zdravotní riziko. Ptačí chřipka bývá spojována s „vodními“ ptáky, ale ani zde nelze toto riziko přeceňovat a mít obavy z každé jednotlivé uhynulé labutě či kachny.
Každopádně lze říci, že s měnícím se klimatem, jak upozorňují odborníci, bude mnohem více ptačích druhů v našich zeměpisných šířkách ubývat než přibývat, proto je třeba o to více si vážit těch nově příchozích i těch přetrvávajících.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
