Ano, titulek je poněkud ukrutný, ale pokud jde o včelstva, která jsou napadena morem včelího plodu, je jedinou možnou metodou, jak tomuto zákeřnému onemocnění vzdorovat zlikvidovat celá včelstva. Včelařům pak náleží v souladu s ustanovením veterinárního zákona náhrada za vzniklé škody.
Již platí v tomto smyslu vyhláška č. 36/2007 Sb., která novelizuje § 140 – 142 vyhlášky č. 299/2003 Sb. týkající se veterinárních opatření v případě moru včelího plodu, která říká v souladu s požadavky včelařů, že je povinné zlikvidovat nejen nemocné včelstvo, ale i všechna včelstva v ohnisku (na stanovišti). To znamená, že, je nutné zlikvidovat i okolní úly, protože existuje reálné riziko, že i ony jsou již nakažené. A v těchto dnech (10. 4.) Státní veterinární správa ČR schválila metodický návod (č. 2/2007), který ustanovení zmíněné vyhlášky rozpracovává do technických kroků, jak postupovat. S tímto metodickým návodem jsou seznámeny všechny krajské veterinární správy, a lze jej nalézt i na webových stránkách SVS ČR (www.svscr.cz v rubrice zdraví zvířat).
Toto na první pohled poněkud drastické opatření se ukazuje jako jediné možné jak stále se vyskytující mor včelího plodu likvidovat.
(O moru včelího plodu lze uvést, že jde opravdu o nebezpečnou nákazu, která převážně postihuje zavíčkovaný včelí plod. Původcem je Paenibacillus larvae, dříve označovaný Bacillus larvae, White (1904), gram-pozitivní tyčinkovitý mikrob, který vytváří mimořádně odolné spóry. Nákaza se šíří infikovanou potravou, zalétlými včelami a roji, loupeží, infikovanými plásty, úly a včelařským příslušenstvím. Nákazu mohou rozšiřovat i roztoči a jiní škůdci. Spóry Paenibacillus larvae se dostanou s potravou do trávícího traktu larev prvních instarů (otevřený plod), kde vyklíčí, pomnoží se, zničí buňky žaludeční výstelky a proniknou do hemolymfy a dalších tělesných tkání. Příznaky se projeví až u zavíčkovaného plodu. Plást bývá nepravidelně zakladen (mezerovitý plod), víčka jsou ztmavlá, propadlá, občas proděravělá. Napadené larvy mění barvu z perleťově bílé na šedožlutou až tmavohnědou a přeměňují se v lepkavou, hlenovitou hmotu, která se dá z buněk vytáhnout jako vlákno dlouhé několik centimetrů. Konečným stádiem rozložení larvy je příškvar, který pevně lpí na spodní stěně buňky.)
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
