S medvídkem mývalem (mývalem severním) se ve volné přírodě u nás lze setkat prakticky velmi výjimečně. Mýval patří mezi medvídkovité šelmy, pochází ze Severní Ameriky a do Evropy byl dovážen v minulosti za účelem chovu a do volné přírody se dostal spíše nedopatřením. Jeho charakteristické chování při přijímání potravy vyjadřuje dobře i slovenský název „medvedík čistotný“.
Pravděpodobnější je, že se návštěvník lesa potká se psíkem mývalovitým, kterému se dříve říkalo mývalovec kuní. Tato mývalovi podobná šelmička ale patří mezi psovité a odlišuje se stavbou těla i držením ocasu i způsobem života. Nedrží se tak vodních toků a potravu si šikovnými tlapkami neumývá. Přestože jde o psíka, neumí štěkat.
Psík mývalovitý pochází z jihovýchodní Asie a dostává se pozvolna stále na západ a je u nás považován za nepůvodní živočišný druh, který zejména v jarních měsících může působit škody na snášce a na mláďatech líhnoucích se ptáků.
Pokud by někdo chtěl chovat jako zájmové zvíře mývala či psíka mývalovitého, musí vyhovět vyhlášce stanovící druhy zvířat vyžadující zvláštní péči. To znamená, že by tento svůj úmysl měl nahlásit místně příslušné krajské veterinární správě, která zkontroluje, zda mají chovaná zvířata odpovídající podmínky a chov, splní-li podmínky, povolí. A samozřejmě musí chovatel zabránit úniku zvířat do volné přírody.
Jako domácí mazlíček lépe „poslouží“ mýval, je však třeba si uvědomit, že se nemusí dobře snášet s dalšími členy domácnosti, například se psy, či kočkami, ale ani s malými dětmi, proto není dobré jej nechávat bez dozoru.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
