Pokud vyprchá život domácího zvířátka, psa, či kočky, anebo ptáka z voliéry, je jistě pro jeho majitele přijatelnější hovořit o jeho pohřbení, než o neosobním „neškodném odstranění“. Často mají lidé zájem svého „mazlíčka“ pohřbít někde blízko, na vlastní zahradě. Samozřejmě to lze, a dokonce to i zmiňuje veterinární zákon.
Pro přesnost je lepší příslušné ustanovení uvést v plném znění:
„Nerozhodl-li příslušný orgán veterinární správy z nákazových důvodů jinak, může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Kadáver koně v zájmovém chovu může chovatel neškodně odstranit sám na vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených.“
Za určitých okolností, a při splnění daných podmínek lze i zřídit „zvířecí hřbitov“. Opět řečeno úřední řečí:
„Místo určené pro neškodné odstraňování konfiskátů živočišného původu zahrabáním (dále jen „zahraboviště“), zařízení určené pro neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu nebo místo určené pro ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu se zřizují po vyjádření krajského úřadu, obecního úřadu nebo újezdního úřadu a krajské veterinární správy na místě, které je dostatečně vzdáleno od míst, na nichž jsou chována hospodářská zvířata, a kde touto činností nebude narušováno životní prostředí.“ Takováto činnost však už je podnikáním v pravém slova smyslu.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
