Obchodní názvy a realita

Kdo dával při přírodopise pozor, jistě ví, že pavouk má osm nohou anebo třeba, že zajíc nepatří mezi hlodavce, ale mezi zajícovité.

Určitě prospěšné je také například vědět, že ryba nemá prsty nebo že neexistuje ryba jménem holandský pstruh anebo, že v Baltském moři nežijí sardinky. Je totiž dobré umět v obchodě rozlišit obchodní názvy od názvů odborných. Ty obchodní mají především za cíl přilákat pozornost zákazníka.

Na rozdíl od jiných obchodních názvů, které nenechají nikoho na pochybách, že jde o obchodní název a nikoli o název odborný, může být zákazník popleten. Samozřejmě, že každý ví, že ryba nemá prstů a výrobek nabízený jako ony „rybí prsty“, je ve skutečnosti rozemleté rybí maso připravené ve strouhance obalených válečcích rovnou ke smažení. Podobně každý jistě správně usoudí, že „domácí uzené“ nabízené v každém druhém řeznictví nepochází z čuníka, kterého choval řezník na dvorku za krámem. Stejně tak moravské uzené není určitě všechno z Moravy. Jasné také bude, že lumpfischkaviar nebude pocházet z jesetera, ale z nějaké „lumpen“ rybky.

Za určitě nezavádějící lze považovat názvy jako treska a la losos či kuře a la bažant. Horší to už bude s výše zmíněnými pstruhy či sardinkami. Proto je asi na místě, aby si zákazník uvědomil, že v tržní síti nabízené potraviny byly shledány orgány veterinárního dozoru jako zdravotně nezávadné, a že jejich značení musí odpovídat příslušným právním normám. Aby se tedy zákazník opravdu dozvěděl, co kupuje, ať si přečte etiketu podrobně, i když někdy by skoro potřeboval zvětšovací sklo. Pak si může přečíst drobným písmem „blízko“ obchodního názvu latinský název skutečně nabízené rybky, či opravdové složení výrobku.

Pak se třeba dozví, že pod holandským pstruhem se skrývá stříbrnice, baltickou sardinkou se rozumí šprot, anebo se dozví, že krabí maso je ve skutečnosti maso z tresek či sleďů, stejně jako nabízené maso z langust, že je z aljašské tresky a obsahuje zdravotně nezávadné aroma a barvivo.