Ochrana zvířat se jistě dá v rámci vymezování se různých politických subjektů vnímat i jako „politické“ téma, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jde o záležitost odbornou. Ochranu zvířat hospodářských, pokusných, zájmových i volně žijících řeší v první řadě zákon na ochranu zvířat proti týrání a trestní zákoník, dále, a to nepřímo, veterinární zákon, zákon na ochranu přírody i řada dalších zákonů.
Na tvorbě veterinární i „ochranářské“ legislativy se pochopitelně nejvíce podílejí odborníci, a to jak ze Státní veterinární správy, tak z Ministerstva zemědělství, či Ministerstva životního prostředí, ale i nevládní organizace, a je i prostor pro poslanecké návrhy. Základem pak je příbuzná legislativa EU, tj. nařízení a směrnice.
Čas od času se objeví téma, které veřejností zahýbe, například, zda je zvíře věcí, anebo není. Zvíře je stávajícím občanským zákoníkem považováno za věc. Pokud majitel (chovatel zvířete) svou věcí někomu něco způsobí, nese za to zodpovědnost. Tj. když někoho přejede auto, není trestáno auto, ale řidič. Když někoho pokouše pes, opět je pohnán k zodpovědnosti majitel. A je to vhodné i proto, že věc se může dědit, a pochopitelně i prodávat a koupí nabývat. To všechno je možné z důvodu jednoduchého, že zvíře je podle zákona věcí. Je to pes, je to kočka, je to hospodářské zvíře. Chované zvíře není svéprávný jedinec, je v majetku člověka, nicméně ten s ním musí nakládat jako se živým tvorem. A jsme u druhé charakteristiky zvířete. Ve smyslu jeho ochrany a podmínek pro zacházení s ním je zvíře podle zákona na ochranu zvířat proti týrání samozřejmě vnímáno jako tvor schopný pociťovat bolest a utrpení, a proto také požívá zákonné ochrany, kterou si samo svojí podstatou není schopno zajistit.
Objevují se však iniciativy, které usilují o zákonné konstatování, že zvíře je živý tvor, což však někomu jinému může připadat podobné, jako by někdo chtěl do zákona vtělit větu, že v noci je tma a ve dne světlo, což přece každý dobře ví. I když někdy je hodně pod mrakem a někdy zase v noci hodně svítí měsíc. Podstatné je, že při snížené viditelnosti je potřeba svítit. Podobně se zvířaty je to tak, že při snížené úrovni péče o ně je možné podle zákonů, které platí, dotyčného trapiče či lajdáka postihnout.
Není tedy lépe naučit se pracovat jak se zákonem na ochranu zvířat proti týrání, občanským zákoníkem, tak s veterinárním zákonem a se zákonem na ochranu zvířat proti týrání? Jde tedy o téma odborné anebo politické?
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
