Nedávno publikované výsledky vědeckých pozorování úbytku včel v souvislosti s „elektronickým smogem“ nelze úplně zlehčovat. Je známo, že včely jsou citlivým hmyzem, který mohou různá „vlnění“ a „záření“ při cestách za potravou a zpět dezorientovat. Lze konstatovat, že včel opravdu nepřibývá, spíše naopak. Je to ale zřejmě způsobeno přece jen spíše úbytkem včelařů, jde většinou o starší osoby. A včelařů nových úměrně nepřibývá. A určitě lze připočíst i negativní vlivy civilizační, a to včetně většinou neúmyslných, nicméně zbytečných otrav, apod.
Včelařství bylo vždy spíše vnímáno jako zájmová činnost, která přinášela užitek včelaři a jeho rodině i ostatním zájemcům v podobě medu a vosku, popřípadě dalších produktů, jako mateří kašičky, či propolisu, které jsou využívány k farmaceutickým i kosmetickým účelům. Ovšem další efekt chovu včel je ten, že včely jsou důležitým opylovačem ovocného stromoví i mnoha zemědělských plodin. Dnes je včelaření vnímáno sice i jako možnost podnikání za účelem výdělku, ale jde o tak specifické a náročné podnikání, že o nějakém velkovčelaření lze slyšet opravdu málo. A divoké včely se v současné kulturní krajině nemají příležitost příliš uplatnit.
Označit za jednu z příčin ubývání včelstev právě záření z mobilů je zajisté možné. Ale zřejmě si to nelze představit tak, že by včelař, sedě u úlu, řešil po telefonu problémy zdravotního stavu svého včelstva se vzdáleným kolegou tak dlouho, až by mu podrážděné svěřenkyně ulétly do neznáma.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
