Pravomoc rozhodovat o případech týrání zvířat mají pouze obce, přesněji obce s úřady s rozšířenou pravomocí. Rozhodovat mohou ale nikoli dle libovolného uvážení, ale na základě podnětu od místně příslušné krajské veterinární správy.
Tento postup, jak kontrolovat a řešit a popřípadě trestat zjištěné týrání zvířat vyplývá z veterinární legislativy, tj. z ustanovení veterinárního zákona, zákona na ochranu zvířat proti týrání a na základě ustanovení správního řádu.
Podnět pro rozhodnutí, který orgán státního veterinárního dozoru předkládá obci, musí obsahovat odborné vyjádření, ze kterého je jasný popis případu, identifikace zvířete a stav týraného zvířete, pokud toto v plné míře podnět neobsahuje, musí si jej obec vyžádat. A toto vyjádření je pro další řízení závazné.
Někdy se pracovníci obce mohou dopustit chyby, že sami posuzují, zda došlo k týrání zvířete bez ohledu na uvážení všech odborných aspektů a posouzení důvodů a příčin. Zpravidla také nejsou pro tuto činnost odborně způsobilí, nemluvě o tom, že jim takovéto posuzování nepřísluší. Závazné je stanovisko orgánu státního veterinárního dozoru.
Nicméně právě proto, že obce mají možnost lépe znát místní prostředí, mohou lépe rozpoznat podíl dotyčné osoby a její důvody, které vedly k pochybení ve způsobu chovu, či držení zvířete, a zde je zase nezastupitelná úloha obce.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
