Kdo jsou nepřátelé včel kromě roztočů způsobujících varroázu, mikroorganismů majících na svědomí mor včelího plodu nebo těch, co způsobují nosemózu? Pravda, tito pouhým okem prakticky neviditelní škůdci působí problémy a ztráty největší, ale je dobré počítat i s těmi „urostlejšími“ nepřáteli.
Těch větších škůdců je méně a i méně škodí, patří mezi ně například malý úlový brouk (Aethenia tumida), jehož larvy vyžírají plástve, a také zavíječ malý a zavíječ voskový. Z hmyzu mohou být včelám nebezpečné sršně, i když jen sporadicky, které občas včelu uloví při sběru nektaru a okamžitě ji pozřou. Někdy zalétnou i do úlu, tam však nemají šanci. Dělnice se na ni okamžitě vrhnou, obklopí ji svými tělíčky, tím ji „přehřejí“ a usmrtí. Do úlu občas zamíří, zřejmě za vůní medu, i lišajové, například smrtihlav, jak například uvádí v posledním časopise Včelařství jeden chovatel. Ani ti však nemají šanci, včely je ubodají většinou již na česně. Silné včelstvo si v úle poradí i s vniknuvším hlodavcem, kterého posléze v koutě zalepí propolisem a tím jej prakticky mumifikují. Na obranu proti hlodavcům se doporučuje zejména na zimu snížit vletový otvor (česno) na asi 6 mm, aby myši, myšice, či rejsci nemohli dovnitř.
Chuť na včelku dostanou občas i datlovití ptáci, například žluna zelená, kteří zejména na konci zimy na úl ťukají, včelstvo budí a vylétlé včelky lapají. Na zimu je dobré česna chránit síťovinou. Nu a z větších škůdců lze jmenovat snad jen medvěda, se kterým se u nás asi moc nepotkáme a … člověka.
Je tedy na místě, aby včelař počítal i s většími škůdníky, prohlížel úly a mrtvá těla vniknuvších okamžitě odstraňoval. Mohou se totiž stát druhotným nebezpečím, například by mohly být jejich prostřednictvím do úlu zavlečeny spóry plísní, popřípadě zárodky některých houbových onemocnění.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
