V posledních měsících se hodně psalo o nálezech nadlimitního množství listerií v některých potravinách živočišného původu, o skutečné krizi ale mluvit nelze, natož o epidemii. Tyto informace odstartovaly zájem veřejnosti, která je pochopitelně citlivá na riziko možného poškození zdraví, a to především cizím přičiněním. Zdálo se, že je pouze otázkou času, kdy se listerie objeví všude a jako nějací vetřelci napadnou nic netušící lidi, zejména nevinné staré osoby, popřípadě těhotné ženy.
Dozorové orgány Ministerstva zemědělství, Státní veterinární správa ČR a Státní zemědělská potravinářská inspekce, konaly (a nadále konají) tak, jak jim nařízení a zákon ukládají a seriózně informovaly veřejnost za součinnosti s humánní hygienickou službou. Na rozdíl od taktéž v podstatě umělé aféry s rizikem ptačí chřipky na sebe tentokrát výsledek nechal čekat dlouho, zhruba tři měsíce. Tak dlouho totiž trvalo, než si veřejnost uvědomila, že se žádné katastrofické vize nenaplní. Onemocnění listeriózou se totiž řadí vedle již více známých onemocnění, jako je například salmonelóza, žloutenka, onemocnění způsobené bakterií Escherichia coli apod. Jde pouze o zatím málo vnímané další riziko vyplývající ze špatného zacházení s potravinami na různých stupních potravního řetězce.
Je třeba ale uvést, že i v ostatních členských zemích EU je v poslední době patrný mírný nárůst onemocnění listeriózou. Proto také odborné orgány na tuto situaci upozorňují a kladou důraz na striktní dodržování zásad hygieny.
Nicméně spotřebitel by si měl uvědomit, že i když jsou všechna bezpečnostní opatření dokonale dodržována i kontrolována, tak posledním článkem v řetězu zůstává on. On je ten, kdo si potravu vkládá do úst, popřípadě ji předkládá svým blízkým. Z této zodpovědnosti je těžko se vyvinit.
V průběhu uplynulých měsíců bylo možné se přesvědčit o tom, jak je snadné někoho očernit. A také, co z tohoto očernění může vyplynout pro veřejnost i pro výrobce. Po zkušenostech z uplynulých let v Evropě i z nedávných měsíců u nás lze vyvodit, že každá zpráva, která přímo nebo nepřímo pojednává o skutečném nebo hypotetickém riziku z jídla, ovlivní trh. Projeví se to tím, že lidé pro jistotu přestanou kupovat celou škálu údajně rizikových výrobků, a to má většinou na zpracovatele či výrobce negativní dopad. Bohužel, a to přesto, že státní dozorové orgány, v našem případě orgány státního veterinárního dozoru, informují seriózně a vždy při objevení „čehokoli“ uvádějí, že nebezpečný výrobek buď nebyl do tržní sítě vůbec vpuštěn, popřípadě byl stažen. Jako příklad očernění lze uvést jihočeskou Madetu. V souvislosti s expedicí sýru niva na Slovensko nebylo v dotyčných šaržích vyšetřených v ČR zjištěno žádné nadlimitní množství listerií. Ve všech případech bylo zjištěno množství listerií hluboce pod limitem, pod 100 KTJ na gram. A nešťastné informace, že v zahraničí byl u těchto sýrů překročen limit, způsobily výrobci problémy a velkou finanční ztrátu.
Ve všech případech, kdy byly zjištěny pozitivní nálezy u výrobců, byly výrobky včas pozastaveny a nepropuštěny do tržní sítě, popřípadě byly dotyčné šarže staženy. Tyto kroky státního veterinárního dozoru nejsou ničím novým, ale veřejnost zajisté velmi citlivě vnímá jakékoli možné riziko a v ten moment zapomene na to, že veterinární dozor skutečně funguje.
Pro prakticky všudypřítomné listerie v potravinách existuje limit. Například podle nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. 11. 2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny – v příloze I Mikrobiologická kritéria pro potraviny jsou v první kapitole uvedeny kromě limitů pro jiné mikroorganismy (zejména salmonely) i limity pro listerie v různých typech potravin. Tak například listerie v potravinách určených k přímé spotřebě pro kojence a v potravinách určených k přímé spotřebě pro zvláštní léčebné účely nesmí být ve 25 g vzorku zjištěny vůbec, ani ve výrobě ani v produktech uvedených na trh během celé doby údržnosti. V ostatních potravinách nesmí být ve výrobě zjištěny vůbec, v tržní síti pak nesmí překročit limit 100 KTJ/g, samozřejmě do doby údržnosti.
O listeriích platí, že je musí výrobce sledovat v provozu a ve výrobcích, a to pravidelně. V souvislosti s tím, že při dalším zpracování byla Listeria monocytogenes objevena v některých zejména lahůdkářských výrobcích, byla i Státní veterinární správa ČR požádána o součinnost při pátrání a dosledovávání, a to spolu se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí a samozřejmě s hygienickou službou. A tato spolupráce funguje a je účinná. Kontroly všech dozorových orgánů pokračují samozřejmě i nadále.
Přes všechny problémy, které nálezy listerií způsobily, je možné uvést i klady. Ty lze vidět v tom, že zpracovatelské závody berou problematiku listerií ještě vážněji než dosud. Prověřují své kontrolní systémy, posílily dezinfekci a četnost pravidelných mikrobiálních vyšetření i nad povinnost, kterou stanoví legislativa, a orgány veterinárního dozoru se ještě více zaměřují na kontrolu plnění všech hygienických opatření.
Za zdravotní nezávadnost i jakost nabízených potravin vždy nese plnou zodpovědnost výrobce a samozřejmě ten, kdo je přepravuje a prodává také. Zákazník má právo požadovat za své peníze kvalitní výrobek a při pochybách lze vždy doporučit jako první krok dožadovat se okamžité nápravy u prodejce. Druhým krokem je samozřejmě možnost informovat některý z dozorových orgánů. Například místně příslušnou veterinární správu, či pracoviště Státní zemědělské a potravinářské inspekce.
Po zkušenostech uplynulých měsíců lze konstatovat, že s výskytem Listerie monocytogenes v potravinách je možné se setkat i u výrobků z ostatních zemí, a to, ať již jde o produkty uváděné do oběhu v rámci intrakomunitárního trhu, či ze třetích zemí. Všechny výrobky jsou odpovídajícím způsobem, v souladu s veterinární legislativou, kontrolovány.
Zaznamenají-li dozorové orgány nadlimitního množství listerií ve výrobě nebo v tržní síti, přijímají ihned patřičná a účinná opatření. Jejich cílem je, aby se potenciálně i skutečně nebezpečné potraviny nedostaly ke spotřebiteli. Případná zjištění se samozřejmě nikde neztrácejí, jsou též předávána do systému ISSA (Informační systém určený pro výměnu dat mezi dozorovými orgány v oblasti bezpečnosti potravin), popřípadě RASFF (Systém rychlého varování), pokud jde o zjištění, které svým významem překračuje hranice naší republiky.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
