Cestovatelé a turisté se zejména v exotických zemích setkávají s nabídkou nejrůznějších suvenýrů, kterými si chtějí doma připomenout zážitky, či udělat někomu radost. Pozor ale na nebezpečí!
Problémy mohou v zásadě nastat dva, jednak může kupec domů zavléci v nějakém pokoutně zakoupeném výrobku zárodky některé nebezpečné nemoci, z těch je nejnebezpečnější asi antrax, neboli sněť slezinná. Z tohoto důvodu lze jen doporučit nekupovat například ve východní Asii žádnou hovězí či jačí kůži či výrobek z ní. Je třeba si dát pozor i při získání živého živočicha nebo rostliny, protože se může jednat o jedince chráněného druhu.
Druhý problém může zažít cestovatel na našich hranicích, kdy mu může být zabaven nejen bez povolení vezený, tudíž pašovaný živý exemplář chráněného druhu, ale i produkty z něj, například kůže, vycpanina, trofej či slonovina, tj. produkty ze zvířat, která jsou chráněna na základě Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, neboli CITES. Tuto úmluvu od okamžiku jejího vzniku v roce 1976 podepsalo již 163 zemí světa včetně naší republiky, která je zavázána dodržovat ji podpisem od roku 1992.
Státní veterinární správa ČR doporučuje všem, kdo předpokládají že si neobchodně dovezou nějakou kůži, vycpaninu, sloní kel, či výrobek ze slonoviny anebo želví krunýř, ať se dotážou na možnosti na příslušné krajské veterinární správě, popřípadě na Ministerstvu životního prostředí. Tam mu sdělí, za jakých podmínek je možné co dovézt. Na zakázané živočichy a produkty z nich jsou kromě našeho celního veterinárního dozoru na hranicích zaměřeni i na hranicích cizích. Po vstupu do EU bude i toto kontrolováno na vnějších hranicích Unie.
Lovci si například mohou dovézt za splnění podmínek, že jde o oficiální povolený lov trofeje z většiny zemí, z Afriky například z Botswany, Namibie, Jihoafrické republiky a Zimbabwe, a to včetně klů, kůže i lebky uloveného slona. Žádnou slonovinu nepovoluje například vyvážet Keňa a Indie.
U nás, co se týká slonoviny, platí ze zákona zákaz s ní obchodovat. Tudíž, kdo si v určitých povolených případech něco „od slonoviny“ doveze, nesmí to prodávat. Toto omezení do jisté míry neplatí na dovoz a vývoz starožitností a další slonoviny starší než úmluva CITES (rok 1976, pro nás to znamená omezení rokem 1992). Musí to být ale doloženo příslušnými doklady CITES.
V každém případě nelze doporučit tak zvané výhodné nákupy, kde jednak nemusí jít o výrobky pravé a jednak je velmi pravděpodobné, že pocházejí z chráněných živočichů. A také na takové nákupy lze asi těžko získat potřebná povolení. Snad je vhodné připomenout, že velká omezení platí i pro živočichy mořské, nejde tedy jen například o zmíněnou želvovinu, ale i různé lastury, korály, popřípadě některé druhy kaviáru apod.
Doporučení pro cestovatele? Vezměte si raději fotoaparát či kameru.
Post
