Přesto má s prasečí chřipkou prase něco společného. Právě v jeho těle došlo ke zmutování chřipkového viru, kdy z lidského, ptačího a prasečího vznikl nový, virulentnější, který je nebezpečný tím, že je přenosný z člověka na člověka. A zde „úloha“ prasete končí a nyní si tento virus žije „vlastním životem“. Proto lze hovořit především o problému humánní medicíny, než o problému veterinárním.
Pokud jde tedy o veterinární oblast, tak lze říci, že smysl má to, že Státní veterinární správa ČR upozorňuje chovatele prasat, aby striktně dodržovali zákaz vstupu cizích, nepovolaných, osob do chovů. Ostatně to není nic nového, říká to veterinární zákon a chovatelé to dobře vědí.
Určitě je vhodné dodat, že riziko zavlečení prasečí chřipky prostřednictvím nemocných prasat lze prakticky vyloučit. Z Mexika, z USA, ani z Nového Zélandu se k nám živá prasata nevozí. A je prakticky nemožné, že by k přenosu mohlo dojít masem. Pokud by došlo k výskytu tohoto onemocnění v některém z chovů v některé z členských zemí EU, přijala by dotyčná země odpovídající opatření, na jejichž základě by nebyl ohrožen obchod vepřovým masem, stejně jako tomu bylo v případě výskytu ptačí chřipky.
Kdyby se virus dostal na naše území, mohlo by dojít k jeho zavlečení do chovu prasat. A kdyby náhodou došlo k zavlečení tohoto nebezpečného viru prasečí chřipky do chovu, postupovali bychom stejně, jako tomu bylo v případě ptačí chřipky.To znamená uzavřít chov, vymezit ohnisko a zlikvidovat je, protože jde o nebezpečnou nákazu. Lze říci, že v tuto chvíli však našim chovům nebezpečí nehrozí.
Nicméně doufejme, že humánní osvětové a ochranné kroky a potenciální opatření veterinární budou s to zabrzdit, ne-li přímo zabránit, aby prasečí chřipka nějak krušila naší republiku.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
