Převážení jezdeckých koní není prakticky žádný technický problém. Převážejí se již desítiletí, nicméně dnes se převážejí přece jen za lepších podmínek – legislativa (Vyhláška č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě) totiž přesně stanoví, jak mají dopravní prostředky vypadat. Dále praví, že se například nesmějí transportovat koně nemocní, vysokobřezí klisny a úplně mladá hříbata.
Určité nejasnosti mohou nastat při uplatňování práva v tom smyslu, že je řečeno, že ti, kdo přepravují zvířata, tudíž i koně komerčním způsobem, musejí být registrováni místně příslušnou krajskou, popřípadě městskou veterinární správou. Podmínkou pro to je absolvovat školení pro přepravce. V případě přepravy koní jsou to jednak samotní přepravci, pro něž je přeprava předmětem podnikání, ale i ti, jimž provozování a využívání jezdeckých koní slouží k výdělku.
Tudíž ti majitelé, kteří převážejí koně chované v zájmovém chovu například v odpovídajícím vozíku za osobním automobilem nemusejí a v podstatě ani nemohou být registrovanými přepravci. Jestli dobrovolně absolvují školení pro přepravce, to však určitě není na škodu. Takovéto zmíněné vozíky jsou různých druhů a typů a jsou způsobilé podle typu pro přepravu jednoho až dvou koní.
Veze-li majitel svého jezdeckého koně na závody jako amatér, ať již aby se zúčastnil rovinných dostihů, parkúrového skákání anebo výstavy, nemusí žádat o registraci jako přepravce zvířat. Ovšem i na něj se vztahuje požadavek z hlediska welfare, to je, že kůň nebo koně musejí při cestě nad osm hodin k dispozici krmení a možnost napájení a musí absolvovat odpočinek.
Post
