Tisíciletý zvyk zakládání ohňů na vyvýšených místech má svůj původ v dobách pohanských, aby pod dojmem likvidace skutečných či domnělých čarodějnic byl nazýván dodnes „pálením čarodějnic“.
Při výběru vhodného místa k „pyromanským“ radovánkám, které se pořádají posledního dubna, je dobré dbát nejen na to, zda bude oheň dobře vidět, ale také, co se bude pálit. Do vatry rozhodně nepatří staré pneumatiky ani jiný odpad, který bývá příčinou páchnoucího černého dýmu. A chystaný oheň je nutné ohlásit hasičům, má být zpravena obec, pokud se přímo nepodílí, a je nutné vzít v potaz i obvyklý směr větrů. Je reálné nebezpečí rozšíření ohně, a to znamená mnohdy smrt mnoha nevinných, nikoli asi lidí, ale různých živočichů žijících v trávě, podrostu či blízkém křoví.
Ostatně jakékoli vypalování staré trávy či křovisek je třeba odsoudit, a to právě z důvodu zbytečné smrti hmyzu, zejména čmeláků, ale i ptačích hnízd se snáškou vajec. Mohou vzniknout i další škody na majetku nebo dokonce na životě.
Stačí opravdu drobná nepozornost nebo lehkomyslnost a dojde, hasičským slangem řečeno, k malému „zahoření“… A může být zle.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
