Kdo si oficiálně pořídí psa či kočku od chovatele v kterékoli, zejména členské zemi EU, zpravidla nepodstupuje žádné legislativní ani zdravotní riziko. Může se ale stát, že si někdo během dovolené oblíbí potulného pejska nebo koťátko, za pár dní si na něj „zvykne “ a zatouží si jej vzít domů, do Čech, na Moravu či do Slezska. A v podstatě bez problémů jej i může provézt.
Ale jaká rizika podstupuje? Jednak administrativní, mohou jej zkontrolovat policisté v kterékoli evropské zemi (má-li pas), ale především rizika zdravotní. Toulavý pejsek, který pochopitelně nemá doklady,může trpět střevními parazity, může mít parazity i v játrech, krvi, může mít dále celou řadu na první pohled nezjistitelných nemocí. A to nemluvím o nebezpečí onemocnění vzteklinou, vzpomeňme nedávné aféry nelegálního dovozu štěněte do Francie! Vzteklina je pro člověka smrtelná. Při včasném rozpoznání nebezpečí lze započít úspěšnou, nicméně náročnou léčbu.
Některé další nemoci jsou přenosné ze zvířat na člověka a je třeba připomenout, že mnohé léčení, zejména exotičtějších onemocnění je náročné a velmi drahé. Některé onemocnění, například leishmanióza, není léčitelné vůbec.
Co tedy má ten, kdo si chce přese všechna varování pejska nebo koťátko přivézt? Musí navštívit místního veterinárního lékaře, který pro cestování po EU vystaví pas pro malá zvířata a potvrdí příslušná očkování a zvíře očipuje, popřípadě otetuje. To pochopitelně něco stojí. Dovoz z nečlenských zemí je též možný, s potvrzeným mezinárodním očkovacím průkazem. V souladu s veterinární legislativou je možné dovézt štěně aniž by bylo očkováno proti vzteklině, a to do tří měsíců stáří. Vakcinovat lze a musí se až poté. Veterinární potvrzení o zdravotním stavu, popřípadě pas pro pohyb po EU, jsou však nutné i v tomto případě.
Každopádně lze zodpovědně poradit všem zájemcům o domácího mazlíčka, že nejlépe udělají, pořídí-li si ho doma, v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku, ušetří si spoustu problémů i peněz.
Post
