Tradice v našich zemích hovoří o trzích bez přívlastků, popřípadě lze hovořit o trzích s dobytkem, koňských, ovocných, zelných, o vaječných trzích, apod., popřípadě o jarmarcích (jahrmarkt – výročních trzích), kde bylo k mání ode všeho něco. Nicméně je potěšitelné, že se po 20 letech od roku 1989 tradice vrací.
Aby bylo nové době učiněno za dost a zdůraznila se atraktivita něčeho zdánlivě nového, dostaly ony staré trhy nálepku, na kterou lidé hledící na západ asi lépe slyší. Proto nikoli selské, ale farmářské. Ono také u nás tolik sedláků, kteří by své výrobky zrána dováželi vrzajícími vozy do břicha nikoli Paříže, ale Prahy, Brna, Plzně či jiných měst, opravdu není. Nicméně trhy fungují a jsou zákazníky oblíbené.
„V zájmu každého farmáře je nabízet kvalitní produkty, a to nejen kvůli konkurenceschopnosti, ale také budování dobrého jména farmy a produktů. Vlastní zpracování části faremní produkce a prodej ze dvora jsou návratem k osvědčeným tradicím,“ uvádí ministr Petr Bendl s tím, že Ministerstvo zemědělství se snaží podporovat lokální zemědělce, regionální potraviny, farmářské slavnosti i trhy a přímý prodej vůbec.
Po počátečních „dětských nemocech“ lze říci, že se orgány státního veterinárního dozoru nesetkávají s problémy, které by znamenaly pro zákazníky vyložené zdravotní riziko. V loňském roce bylo schválených trhů a tržišť na celém území ČR něco pod dvě stovky. Letos asi půjde o číslo oněm dvěma stům se více blížící. Dosud jsme se setkávali především s problémy s teplotou, kdy potraviny živočišného původu byly nabízeny za podmínek, kdy by riziko vzniknout mohlo. Jsou-li sýry či masné výrobky nabízeny při teplotách o 10 – 20 °C vyšších než doporučuje výrobce, popřípadě jsou v rozporu s veterinárními předpisy, to může být na pováženou. Dalším problémem, který byl zjišťován, bylo, že nabízené výrobky nemají jasný původ.
Pro zákazníky je zásadní sdělení, že mají být pozorní při nákupech a měli by si uvědomit svá práva a povinnosti prodejců. Mají totiž právo se zeptat na původ zboží, podmínky skladování a přepravy a prodejci mají povinnost toto vše sdělit. Pokud prodejci tak neučiní, nebo se ošívají a vymlouvají, je to pro zákazníky signál, že něco může být v nepořádku. Pokud k něčemu takovému dojde, udělají dobře, když kontaktují místně příslušnou krajskou veterinární správu, která situaci okamžitě prověří.
Ve velké většině případů kontrol, kterých inspektoři krajských veterinárních správ k dnešnímu dni vykonali ke dvěma stovkám, bylo vše v pořádku.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS
Post
