A nyní začne opravu mravenčí a odpovědná práce jak chovatelů a soukromých veterinárních lékařů, tak pracovníků státního veterinárního dozoru na ozdravování našich chovů skotu od infekční bovinní rhinotrachetidy, neboli IBR.
Ministerstvo zemědělství ČR totiž schválilo Národní ozdravovací program s tím, že přislíbilo i z významné části krýt finanční náklady na jeho několikaleté provádění. Za to mu přísluší dík. A efekt? Chovatelé skotu budou moci totiž bez problémů a bez obav obchodovat plemennými zvířaty, neboť řada zemí EU je již buď IBR prostá, nebo v dohledné době bude. A mnozí naši chovatelé mají geneticky velmi kvalitní stáda a o jejich zvířata je zájem.
O IBR lze říci, že infekce probíhá buď s klinickými příznaky, tj. záněty dýchacího ústrojí a pohlavních orgánů, horečky, výtok ze sliznic a zmetání březích krav. Anebo jde o formu latentní, která se projevuje především snížením užitkovosti a dalším nenápadným šířením původce nákazy. Již od roku 1986 byly organizovány ozdravovací programy. První efekt však přinesl druhý a třetí program po roce 1992, kdy se podařilo ozdravit inseminační stanice býků, šlechtitelské chovy, některé chovy matek býků a některé špičkové chovy skotu. Dnes je u nás něco přes 30 % chovů IBR prostých a 300 stád ozdravuje.
Ze zemí EU je této nákazy prosté například Rakousko, Dánsko a celá Skandinávie. Další ozdravují, například Německo, a to znamená pro naše chovatele varování, že se bude zužovat prostor pro obchod plemennými a chovnými zvířaty, spermatem, vaječnými buňkami a embryi. V Národním ozdravovacím programu, s jehož zahájením se počítá od 1. 1. 2006 jsou stanoveny zásady ozdravování a povinnosti chovatelů i orgánů státního veterinárního dozoru. Systém ozdravování počítá se třemi metodami, a to eliminační bez vakcinace, eliminační s vakcinací (při použití markerové vakcíny) a s metodou radikální, která připadá v úvahu ve výjimečných případech při silném promoření stáda a za souhlasu chovatele.
Za provádění Národního ozdravovacího programu budou zodpovídat chovatelé a dozor budou mít na starosti krajské veterinární správy a orgány Ministerstva zemědělství a samozřejmě i chovatelské svazy. Tento program může uspět právě nyní, kdy bylo dosaženo základního předpokladu, a tím je dokonalá a přesná evidence skotu v centrální evidenci a uplatňování současných veterinárních předpisů, které se týkají přemísťování zvířat.
Naše republika by mohla být nákazy IBR prostá, když to dobře půjde, do 10 let. Bude to stát ročně kolem 100 milionů korun, přičemž v souladu s legislativou EU – rozhodnutím Rady 90/42 EHS a 90/638 – lze požádat o příspěvek z prostředků EU.