Zajímavé na tularémii, nemoci, která postihuje především hlodavce, a také zajícovce, což je díky médiím známo více, je to, že jde o onemocnění, které se vyskytuje tzv. vázaně na území, tj. endemicky (místně).
V ČR lze hovořit o několika oblastech, kde se čas od času problémy s tularémií vyskytují. Stálé problémy jsou v Jihomoravském kraji, kde se vyskytují ohniska prakticky stále, občasná ohniska jsou hlášena z krajů Jihočeského, Královéhradeckého či Pardubického.
Pokud se nákaza zjistí v rámci prováděného monitoringu u zajíců, je to důvodem k přijetí veterinárních opatření. Vymezí se několikakilometrové pásmo, ze kterého se odlovení zajíci nesmějí dostat do tržní sítě. Při dodržení zásad hygieny a po dostatečném tepelném zpracování člověku nic nehrozí. Aby bylo území s výskytem prohlášeno za prosté, nesmí být po dobu dvou let žádný pozitivní případ.
Tularémie je akutní nebo chronické bakteriální onemocnění zajíců a hlodavců, ale i dalších volně žijících zvířat. Vnímavý je i člověk. Nemoc je rozšířena po celém světě s typickou přírodní ohniskovostí (původce cirkuluje v prostředí nezávisle na člověku mezi volně žijícími obratlovci a členovci). Na přenosu nemoci se významně podílejí klíšťata, která jsou příčinou šíření nemoci mezi jednotlivými druhy. V ČR je ročně hlášeno okolo 100 případů onemocnění lidí. Zvířata, která onemocní jsou malátná, ztrácejí plachost, mají záněty uzlin.
Člověk může onemocnět kontaktem s nemocným zvířetem, nebo lovec při stahování a vyvrhování uloveného zajíce, ale třeba také turista po přenocování ve stohu, anebo z vody ve studni kontaminované drobnými hlodavci (myšmi), apod. Onemocnění se vyskytuje v několika formách, které souvisejí se způsobem nákazy (kožní cestou, vdechnutím, alimentární cestou). Společným znakem všech forem je horečka a celková slabost. Při poranění kůže dochází k nejčastější formě kožní, vzniká vřed a zánět kůže. Postupně dochází k zánětu lymfatických uzlin a lymfatických cév. To se klinicky projeví zvětšením a bolestivostí uzlin, které mohou zhnisat a při provalení hnisu vznikají píštěle.
Dojde-li k nákaze přes spojivku, hovoří se o tzv. oční formě. Ta se projevuje hnisavým zánětem víček, oka a zduřením mízních uzlin. Forma plicní vzniká po inhalaci kontaminovaného prachu a projevuje se zánětem plic, kašlem, dušností a bolestí na hrudi. Po požití kontaminované potravy či vody se rozvíjí ústní nebo střevní forma. Při ústní formě dochází k zánětu podčelistních mízních uzlin (probíhá jako těžká angína). Při střevní formě jsou časté bolesti břicha, průjem, zvětšení sleziny. Nemoc je samozřejmě léčitelná.
Zásadní obranou člověka před onemocněním je nesahat na uhynulá zvířata v přírodě, dbát zásad obecné hygieny, nepít neprověřenou vodu, dávat pozor při stahování zajíců a vždy dbát pokynů orgánů státního veterinárního dozoru, když se tularémie v místě vyskytne.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
