Na každého jednou dojde, to se říká, a kéž by tomu tak bylo vždy. Případy týrání zvířat jsou v poslední době přece jen brány vážně. Zásluhu na tom mají především ti, kdo si jich všimnou, ať již to jsou osoby soukromé, či nevládní organizace zabývající se ochranou zvířat, soukromí veterinární lékaři, orgány státního veterinárního dozoru, orgány státní správy a nakonec pak samozřejmě soud. Soud totiž rozhoduje o výši trestu.
Posledním exemplárním případem, kdy došlo k odsouzení za týrání hospodářských zvířat – krav, býků a prasat – je kauza Paula Schmizte, nizozemského farmáře, která plnila stránky novin počátkem letošního roku. Rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce nabylo právní moci letos v polovině listopadu. Nesvědomitý farmář odešel s trestem odnětí svobody na šest měsíců s podmínkou a finanční náhradou obci. Za podstatné z hlediska ochrany zvířat považujeme, že mu byl soudem zakázán chov hospodářských zvířat, podle rozsudku: „zákaz podnikání v oboru všech hospodářských zvířat v trvání dvou let“.
Zajisté se to někomu může zdát málo za takové utrpení, která podvyživená zvířata v nevhodných podmínkách zažívala, a možná bude mít i pravdu. Je však třeba ocenit v tomto případě rychlost soudního řízení, protože nebylo vůbec jednoduché, i s ohledem na to, že šlo o cizího státního příslušníka.
Nicméně lze i na tomto případě dokumentovat, jaký je problém případ zahájit, jak jej řešit a jak je lze přes všechny těžkosti nakonec dotáhnout do zdárného konce. V tomto případě bylo použito právního instrumentu, který nabízí novelizovaná veterinární legislativa – zakázat podnikat v oboru – zákaz chovu, v tomto případě hospodářských zvířat.
Je tedy z tohoto případu patrné, jak prvotní lidská všímavost sousedů a důslednost dozorových orgánů může zabránit utrpení zvířat. A účinný právní postih pak působí jednak přímo – potrestaný již dále nemůže, ať z těch nebo oněch důvodů, pokračovat ve své nelidské činnosti, jednak nepřímo – jako odstrašující příklad.
Post
