Na základě žádosti, kterou předložila Státní veterinární správa ČR, zástupci členských zemí EU ve Stálém veterinárním výboru tento týden jednomyslně schválili návrh rozhodnutí Komise o přiznání dodatečných záruk České republice ve vztahu k IBR (infekční bovinní rhinotracheitidě).
ČR uskutečňuje povinný ozdravovací program proti IBR a může vyžadovat veterinární záruky pro obchodování se skotem ze zemí, kde se toto onemocnění skotu vyskytuje. Nyní se očekává uveřejnění tohoto Rozhodnutí Komise v Úředním věstníku. Stálý veterinární výbor ocenil, že za dva roky ozdravování doznala ČR pokrok. Proti zhruba 19 % ozdraveného skotu na počátku roku 2006 bylo dosaženo na konci roku 2007 prakticky 48 %. Tato zpráva musí českým, moravským a slezským chovatelům znít jako rajská hudba.
Naše republika je díky Státní veterinární správě a podpoře Ministerstva zemědělství uznána za zemi ozdravující, poskytující záruky a tudíž důvěryhodnou při obchodování se skotem v rámci intrakomunitárního trhu. Náš „plemenný materiál“, to znamená mladý chovný dobytek či býci anebo embrya apod., je žádán a dobře se uplatňuje na evropském i mimoevropském trhu. V dobrém to pocítí zejména chovatelé, že se naše republika zařadila po bok ostatních, zejména sousedních zemí, které od IBR – infekční bovinní rhinotracheitidy – ozdravují. Prosté tohoto onemocnění skotu jsou pouze skandinávské země (Dánsko, Finsko a Švédsko), Rakousko, dva regiony Německa (Oberpfaltz a Oberfranken v Bavorsku) a jedna provincie v Itálii (provincie Bolzano). Na seznamu zemí, které mají schválený povinný ozdravovací program, se nyní nachází kromě celé ČR již pouze zbývající část Německa a dva regiony v Itálii.
Je třeba zdůraznit, že při dovozu skotu ze zemí, které nejsou prosté IBR, bude moci ČR požadovat a kontrolovat splnění dodatečných záruk (doposud tak mohli činit pouze chovatelé). Jde zejména o případy obchodování se skotem ze zemí, které zatím „neozdravují“. Je si tedy třeba uvědomit, že stále existují rizika nového zavlečení nákazy do chovů. A s tím je třeba počítat zejména při obchodování, či doplňování chovů.
IBR není sice doprovázena úhyny, ale „pouze“ snížením užitkovosti, jež tím chovatelům způsobuje nemalé problémy. Národní ozdravovací program byl zahájen sérologickými vyšetřeními ve všech chovech a ukázalo se, že především u chovatelů s nižšími počty chovaného skotu je příznivá nákazová situace. Většina těchto chovatelů již „povýšila“ do kategorie chovů prostých IBR. Toto převedení mezi hospodářství prostá je pro každého chovatele významné. Úspěšnou organizaci Národního ozdravovacího programu ocenila EK a důsledkem je možnost vyžadovat veterinární záruky při dovozu.
Podle Milana Maleny, ústředního ředitele SVS ČR, je evropské uznání oceněním dobré práce státního veterinárního dozoru, ale i zejména významné pomoci Ministerstva zemědělství ČR. Je oceněním i zodpovědnosti chovatelů a práce soukromých veterinárních lékařů, kteří se na ozdravování svým dílem také účastní.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
