Je dostatečně známo, že se zákazník s neoznačenými vejci může setkat pouze tehdy, nabízí-li je sám chovatel, a to pouze konečnému spotřebiteli přímo z vlastního hospodářství. Tento malý producent může mít nejvýše 50 nosnic a v místě prodeje musí uvést své jméno a adresu. Tento způsob prodeje je v ČR upraven veterinárním zákonem.
Vejce v tržní síti musejí být označena, jako vejce třídy A, tj. čerstvá (plus kód země, kód producenta, třídírny) nebo B (plus kód producenta), která se smějí dodávat pouze do potravinářského průmyslu.
Nicméně existuje výjimka, která platí v EU, a to, že lze s neznačenými vejci obchodovat, ale jedině v tom případě, že jsou dodána do „výroby“, tj. do nějakého potravinářského podniku ke zpracování. Tato výjimka se týká pouze členských států EU (platí od 1. 7. 2008), netýká se třetích zemí.
Aby se zamezilo šizení a dovozce neoznačená vejce neoznačoval jako česká, na to dbá Státní veterinární správa. Každou zásilku živočišného původu musí příjemce v souladu s nařízením vlády nahlásit 24 hodin předem místně příslušné krajské veterinární správě, aby mohla být veterinárně prohlédnuta. Kontroly jsou neohlášené a probíhají i v termínech, ve kterých provozovatel nenahlásil příchod žádné zásilky.
Již jsme se setkali s tím, že cizí producent v domnění, že posílá vejce do výroby, odeslal zásilku do třídírny českého subjektu, kde měla být označena jako česká a uvedena na trh. Proto je podle Milana Maleny, ústředního ředitele Státní veterinární správy, vhodné připomenout dovozcům, že takováto „nedorozumění“ lze chápat jako snahu o porušování platných předpisů (falšování), za což lze uložit pokuty v řádu milionů korun.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS
Post
