Zdánlivě okrajová komodita, potravina živočišného původu, hlemýždi, se docela dobře vyvážejí. V naší republice jde jen o okrajovou lahůdku, ale například ve Francii je hlemýždí maso stále vyhledávanou pochoutkou.
Právě v tomto jarním období směřují do Francie zásilky hlemýžďů i z ČR, zejména z oblasti Jihomoravského kraje. Samozřejmě musí být zásilka veterinárně shledána zdravotně nezávadnou.
Pro představu lze uvést, že tuto problematiku řeší nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 853/2004, kde se uvádí, že provozovatele potravinářského podniku, který připravuje k lidské spotřebě hlemýždě, schvalují orgány veterinární správy. Hlemýždi musejí být usmrceni v zařízení, které je konstruováno, uspořádáno a vybaveno k tomuto účelu; ti, kteří uhynuli jinak než v tomto zařízení, nesměj být připravováni k lidské spotřebě. Znamená to, že se vaří zhruba 2, 5 hodiny a důležité je, aby byla splněna mikrobiologická kritéria stanovená v nařízení 2073/2005. Na odebraných vzorcích musí být provedeno organoleptické vyšetření; pokud by se zjistilo, že představují riziko, nesmějí být k lidské spotřebě použiti.
A pokud jde o zmíněné obchodování a vývoz, hlemýždi musejí pocházet z podniku, který je schválený a je pod státním veterinárním dozorem. „Produkty“ musejí být zdravotně nezávadné ve všech fázích výroby, při zpracování a při uvádění do oběhu, a toho je dosaženo, že byly splněny veterinární požadavky. Tím se rozumí, i že „produkty“ musejí být označeny identifikační značkou a provázeny průvodním dokladem (obchodní doklad). Osoby, které se podílejí na obchodování, musejí předem požádat místně příslušnou krajskou veterinární správu o registraci.
V ČR se ročně nasbírá od dubna do května asi 300 000 kg hlemýžďů, vykupují se jen ti, kteří dosáhnou průměru ulity nad 3 cm. Z tohoto množství se u nás zkonzumuje asi 10 000 kg hlemýžďů; jejich obliba, zdá se, rok od roku stoupá.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
