Původcem je obalený DNA virus z čeledi Asfariviridae, rod Asfivirus. Je to jediný známy DNA virus, který je přenášen vektory – klíšťaky rodu Ornithodoros (O. moubata a O. erraticus). Virus AMP je extrémně odolný ve vnějším prostředí a je vysoce rezistentní vůči nízkým teplotám i vysušení. Dlouhodobě přežívá v různých materiálech; přežití viru závisí na podmínkách (teplota, vlhkost, pH, UV záření…). Například v krvi zůstává infekční po dobu 15 týdnů, v moči až 45 dní, ve vykostěném vepřovém mase, uskladněném při teplotě 4°C 150 dnů, 140-180 dnů v sušené šunce a dokonce několik let v mase zmraženém. Virus je spolehlivě ničen vysokými teplotami. Při 56°C je inaktivován za 70 minut a při 60°C již za 20 minut.
Inkubační doba trvá obvykle 4-19 dní. Virus způsobuje řadu forem klinického onemocnění, které závisí na typu viru, plemeni postižených zvířat i na jejich tělesné kondici.
Perakutní forma: vysoká horečka, ztráta chuti k příjmu potravy, náhlý úhyn bez jakýchkoliv klinických příznaků. Tato forma se často vyskytuje v novo infikovaných oblastech.
Akutní forma: inkubační doba 4-7 dní, výjimečně 14 dní. Vysoká horečka, ztráta chuti k příjmu potravy, malátnost, shlukování, únava, dýchací poruchy, krvavý průjem, zvracení, zmetání.
Subakutní forma: tuto formu způsobují zejména mírně virulentní kmeny v oblastech s endemickým výskytem AMP. Zvířata vykazují mírnější klinické příznaky – kolísavá teplota, ztráta chuti k příjmu potravy, malátnost, shlukování, únava, krváceniny na kůži a na vnitřních orgánech, otoky kloubů nebo zmetání. Zvířata hynou v průběhu 7-20 dní, část zvířat infekci přežívá.
Chronická forma: vyskytuje se v oblastech s dlouhodobým výskytem AMP, průběh nákazy je pozvolnější. Mírná horečka, ztráta chuti k příjmu potravy, malátnost, mírné respirační příznaky a otoky kloubů. Kůže končetin, uší, hrudníku a břicha je překrvená nebo namodrale zbarvená.
Patologickoanatomické změny charakterizují krváceniny v mízních uzlinách, ledvinách a dalších vnitřních orgánech. Typickým nálezem je, na rozdíl od klasického moru prasat, výrazné zvětšení sleziny.
V případě podezření na AMP je vždy nutné nákazu potvrdit laboratorním vyšetřením. Vzorky vhodné k laboratornímu vyšetření: krev, slezina, ledviny, mízní uzliny, plíce, dlouhá kost (rozkládajíce se kadávery prasat divokých).
Diferenciálně diagnosticky je v prvé řadě nezbytné odlišit klasický mor prasat a dále všechna ostatní onemocnění prasat, která jsou doprovázena vysokou horečkou a krváceninami (PRRS, červenka, salmonelóza, pasterelóza, Aujezskyho choroba, PDNS nebo otravy).
Léčba AMP neexistuje. V současné době není k dispozici účinná vakcína, což významně komplikuje možnosti prevence proti této nebezpečné nákaze.
Ochrana chovu spočívá zejména v dodržování zásad biologické bezpečnosti – v tomto případě především zamezení kontaktu s volně žijícími prasaty (kvalitní a funkční oplocení) a v bezpečnosti krmiva (zákaz krmení kuchyňskými odpady).
Velmi závažnou skutečností je to, že při zavlečení AMP do chovu dochází v počáteční fázi infekce většinou jen k náhlým úhynům jednotlivých prasat, často bez typických příznaků onemocnění AMP, a také ke zvýšenému počtu potratů u březích prasnic. Pro včasné odhalení infekce je tedy nezbytné průběžně sledovat zdravotní stav celého chovu a v případě zvýšeného počtu potratů a úhynů prasat tuto skutečnost neprodleně hlásit soukromému nebo úřednímu veterinárnímu lékaři.
(481,7 KB) 
Post
