Nemoc je řazena do skupiny TSE onemocnění, čili patří do stejné skupiny jako BSE nebo klusavka (scrapie), protože původcem onemocnění je škodlivá bílkovina – prion. Ačkoliv je CWD řazena do této skupiny onemocnění, je nutné podotknout, že se jedná o zcela samostatné onemocnění s výskytem pouze u jelenovitých. Skot, ovce a kozy jsou vůči infekci CWD přirozenou cestou rezistentní.
Toto onemocnění bylo prvně popsáno v roce 1967 u jelence ušatého (Odocoileus hemionus) v USA ve státě Colorado. Postupně byl výskyt onemocnění popsán ve 23 státech USA, 2 provinciích Kanady, v Jižní Koreji a v roce 2016 v Norsku. Mezi vnímavá zvířata, u kterých bylo toto onemocnění popsáno, patří čtyři druhy jelenovitých – jelenec ušatý (Odocoileus hemionus), jelen (Cervus elaphus), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), los (Alces alces) a sob polární (Ragifer tarandus).
Onemocnění není přenosné na člověka a u postiženého zvířete má vždy fatální průběh končící smrtí.
Dominantním klinickým příznakem je celkové chřadnutí zvířete. K prvotním klinickým příznakům onemocnění patří změna chování, zejména ztráta plachosti. Později se přidružují poruchy koordinace pohybu, postižení pánevních končetin, pokleslá hlava a uši. Pozorován je zvýšený příjem vody (polydipsie) a nadměrná tvorba slin (salivace) – podobnost s klinickým obrazem vztekliny. A stejně jako u vztekliny, tak i u CWD, jsou sliny nemocného zvířete zdrojem šíření původce onemocnění – prionů. Další cestou šíření původce onemocnění je trus a moč klinicky nemocného zvířete. Onemocnění se tedy šíří horizontálně (ze zvířete na zvíře). V menší míře může dojít k šíření i vertikálně (z matky na plod), ale z pohledu šíření onemocnění mezi zvířaty nehraje tento přenos významnou roli. Klinické příznaky se většinou objevují u zvířat starších 17 měsíců, nejčastěji ve věku 3 až 5 let. Minimální inkubační doba od nakažení po rozvoj klinické formy onemocnění je přibližně 16 měsíců. Od propuknutí klinické formy onemocnění zvířata hynou v průběhu 2 až 3 měsíců.
Vznik, respektive příčina tohoto onemocnění není doposud známa a žádné spolehlivé vysvětlení příčiny onemocnění zatím neexistuje. Podle jedné z teorií je CWD odvozeno od klusavky, se kterou jeleni mohli přijít do kontaktu na pastvinách, kde se dříve pásly ovce pozitivní na scrapie. Tato teorie je založena na zjištění, že původce onemocnění – prion je schopen přetrvávat v přírodě delší období a podle některých výzkumů je schopen se vázat na částečky půdy a být tak zdrojem možné nákazy pro další vnímavá zvířata. Další teorie vzniku tvrdí, že CWD je spontánní onemocnění, které vzniká samovolně v průběhu života zvířete.
Více informací o CWD naleznete zde:
http://www.cwd-info.org/ a https://www.dec.ny.gov/animals/7191.html
CWD v Evropě
V dubnu 2016 Norsko oznámilo pozitivní zvíře na CWD. Jednalo se o volně žijícího soba polárního (Ragifer tarandus), uhynulého v polovině března. Zvíře bylo mírně podvyživené, samičího pohlaví, ve věku asi 2,5 roku. V době úhynu nebyla samice březí. Zvíře před úhynem nevykazovalo žádné klinické příznaky svědčící o onemocnění nervového systému. Úhyn nastal bezprostředně po vystresování stáda helikoptérou, kdy se zvíře oddělilo od zbytku stáda a v krátké době uhynulo. Uhynulé zvíře bylo následně zasláno do veterinárního ústavu k došetření příčiny úhynu. Pitvou byly zjištěny ruptury a krváceniny ve svalech, edém plic a oběhové selhání. Laboratorním došetřením nebylo zjištěno žádné specifické bakteriální, virové nebo parazitologické onemocnění. V rámci všech vyšetření byl odebrán vzorek i na vyšetření TSE. V norské Národní referenční laboratoři pro TSE odebraný vzorek vykázal pozitivní reakci na onemocnění TSE s podezřením na CWD. Vzorek byl následně odeslán do evropské referenční laboratoře ve Spojeném království, která nákazu TSE potvrdila a rovněž vyslovila podezření na CWD. Poté byl vzorek zaslán do referenční laboratoře pro CWD v Kanadě na potvrzení nebo vyloučení nákazy CWD. Kanadská laboratoř nákazu CWD u volně žijícího soba potvrdila. Tím byl potvrzen první případ CWD v Evropě.
V květnu 2016 Norsko hlásilo další 2 případy CWD u mladých březích samic volně žijícího losa evropského (Alces alces), které byly odstřeleny z důvodu abnormálního chování. Zvířata navíc byla vyhublá (kachektická), dehydrovaná se zvýšenou urinací (močením). Následně v srpnu a září 2016 byla nákaza CWD potvrzena u dalších 2 zdravých (odstřelených) sobů polárních (Ragifer tarandus).
Celkem tedy Norsko v roce 2016 potvrdilo 5 případů CWD.
V říjnu 2017 Norsko potvrdilo další nový případ CWD. Tentokrát se jednalo o jelena lesního uloveného v průběhu lovecké sezony, a který nevykazoval žádné klinické příznaky onemocnění.
Na základě výše uvedených případů CWD v Norsku, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) přehodnotil svou studii z roku 2010, ve které tehdy konstatoval, že CWD v Evropě nepředstavuje riziko a nově doporučil v rizikových oblastech Evropy provedení monitoringu CWD, z jehož výsledků pak bude možné provést nové vyhodnocení možných rizik spojených s CWD.
Komise na základě doporučení EFSA připravila nařízení Komise, které nařizuje tříletý monitoring CWD v Estonsku, Finsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku a Švédsku. Monitoring bude probíhat v období 1. 1. 2018 až 31. 12. 2020 u volně žijících nebo farmově chovaných zvířat. Předpoklad je, že každý z uvedených států vyšetří v průběhu tří let alespoň 3 tisíce zvířat starších 12 měsíců. Monitoring je zaměřen na vyšetřování následujících druhů jelenovitých: sob evropský (Rangifer tarandus tarandus), sob karelský (Rangifer tarandus fennicus), los evropský (Alces alces), srnec obecný (Capreolus capreolus), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus) a jelen lesní (Cervus elaphus). Norsko jako nečlenská země EU se rovněž zapojí do monitoringu CWD. Tento monitoring je prodloužen o dva roky tedy od 1.1.2021 do 31.12.2022, důvodem je potřeba získání více údajů pro relevantní analýzu dat a vlivu CWD na populace jelenovitých, ale i na člověka.
Podobný monitoring CWD proběhl v celé EU již v letech 2007 až 2009, kdy bylo vyšetřeno celkem 13 261 zvířat (jelen lesní, jelenec běloocasý a ve Skandinávii taky los a sob) a u žádného z nich nebyl zjištěn pozitivní výsledek na CWD. V České republice tehdy bylo vyšetřeno celkem 733 zvířat.
EFSA 11.11.2019 publikoval aktualizovaný odborný článek k problematice CWD zjištěných skutečností na základě dosavadního monitoringu – https://efsa.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.2903/j.efsa.2019.5863.
Další případy v Evropě
V roce 2018 se vyskytl jeden případ ve Finsku v provincii Kainuu, která se nachází na hranicích s Ruskem. Jednalo se o 15-ti letého losa evropského (Alces alces).
Další zemí v Evropě, kde se vyskytly pozitivní případy na CWD je Švédsko. V provincii Norrbotten, nacházející se na severu Švédska, jsou hlášeny dosud tři případy u losa evropského (Alces alces). První případ byl prokázán v březnu 2019, kdy se jednalo o 16-ti letou samici losa, která vykazovala abnormální chování a ztrátu plachosti. Los byl testován v rámci národního programu na CWD, přičemž výsledek byl pozitivní. V květnu 2019 byl zaznamenán další případ, rovněž 16-ti letá samice losa a příznaky i testování byly podobné jako u prvního případu. Poslední pozitivní los byl odloven v září 2019 a měl 10 let.
Pozitivní případy u dvou losů byly v roce 2019 hlášeny mimo EU také v Norsku, které se nicméně do programu intenzivního monitoringu zapojilo rovněž.
V roce 2020 byl potvrzen pozitivní případ u 8 letého divokého soba, zastřeleného během běžného lovu v Norsku na plošině Hardanger, asi 200 km jižně od Nordfjella. Pozitivně testován byl materiál z lymfatických uzlin, zatímco mozková tkáň byla negativní. Tato oblast má přibližnou populaci 8 000 zvířat, od roku 2016 bylo negativně testováno 3 500 zvířat. V této oblasti byla přijata opatření k minimalizaci šíření nákazy.
Post
