Zvíře je zákonem charakterizováno, pro někoho nepochopitelně, jako věc, ale je to proto, aby za ni mohl být z hlediska zákona její majitel zodpovědný.
A jelikož jde o věc živou, je s ní potřeba zacházet samozřejmě odlišně, než s věcí neživou. Za prvé je potřeba se umět o zvíře postarat, zajistit mu odpovídající podmínky. A to nespočívá pouze v tom, dát živočichovi nažrat a uklidit po něm výkaly!
Vlastnit jakékoli zvíře je velký závazek nejen pro samotného jeho majitele, či chovatele, ale pro celou jeho rodinu, popřípadě pro na něm závislé okolí.
Chce-li tedy někdo obdarovat na Vánoce někoho zvířátkem, měl by se s obdarovaným předem domluvit, zda o dárek stojí, a pakliže ano, budou-li mu s chovem nápomocni i jeho nejbližší. Jedině tak lze předejít problémům, které každoročně po Vánocích zažívají útulky pro opuštěná zvířata, která se plní nechtěnými a nešťastnými zvířátky.
Každý rodič se v určitém věku svých ratolestí setkává s jejich touhou vlastnit pejska, kočičku anebo třeba morče. Pokud se rodiče rozhodnou vyhovět, ať se nejdřív všichni zamyslí a pak pro začátek budoucímu chovateli navrhnou, aby si o chovu něco přečetl. A poté lze doporučit začít s chovem nějakého méně náročného a přesto atraktivního živočicha, například drobného hlodavce či levnějšího ptáčka nebo rybky.
Po krátké době pak všichni zúčastnění zjistí, zda má cenu ve vlastnění, v lepším případě chovu živočichů, pokračovat.
Post
