Možná je před koncem školního roku vhodné upozornit na to, že vyhovět přání dítek bez toho, aby se zvážila všechna pro i proti, může přinést celou řadu nečekaných problémů.
Jde o to, že mnohé dítě si přeje na prázdniny nějaké zvířátko, a když má pěkné vysvědčení, těžko rodiče těmto prosbám odolávají. Proto je na místě nejprve uvažovat, o jaký druh by mělo jít, zda se o ně dítě dokáže postarat samo, popřípadě, zda mu v péči budou ochotni pomoci i rodiče, popřípadě ostatní členové rodiny.
Pro začátek lze doporučit nějakého méně náročného hlodavce, jako je křeček, či morče. Rodiče brzo zjistí, zda zájem o chov byl opravdu vážný.
Až potom lze uvažovat třeba o psíkovi, či kočce anebo ptáku. Je však třeba si vždy uvědomit, že chov jakéhokoli zvířete v domácnosti je větším či menším omezením pro všechny členy rodiny. Je třeba vzít v úvahu i sousedské vztahy (možné rušení klidu štěkotem, mňoukáním, křikem ptáků apod.) Vždy je třeba zvážit i věk, jakého se zvíře daného druhu dožívá, například pes asi 12 až 15 let, kočka 6 až 10 let, králík 5 až 6 let; křeček kolem dvou let, morče o rok dva více, může to však být samozřejmě i více, údaje jsou průměrné. Je třeba počítat i s možnou alergickou reakcí na srst, či peří apod. Psy a kočky je potřeba též očkovat, pečovat o dobrou a pro ně přirozenou stravu. To se samozřejmě úměrně týká i ptáků, či plazů.
U zvířat, která se nechovají volně, ale v kleci či teráriu, je třeba zabránit úniku. Pak není neobvyklé, že taková oblíbená užovka se najde zezadu v ústrojí ledničky, kde je teplo, nebo plaz pronikne do zdi otvorem pro telefonní kabely, křeček se prokouše cennou knihovnou a sklípkan vyskočí ze šatníku.
Pokud mají děti opravdu o chov jakýchkoli zvířátek zájem, určitě přijmou návrh rodičů něco se o předmětu svého zájmu více dozvědět a zvážit společně všechna pro i proti.
Post
